Výlety

Krajem žuly na Javořici – 1. díl

Kdo navštívil Pražský hrad (a ten by měl navštívit každý Čech), si jistě všiml obrovského žulového monolitu na třetím nádvoří. Víte, že ho daroval Pražskému hradu mrákotínský kamenolom k 10. výročí vzniku Československé republiky? Vypravme se dnes do malebného kraje na pomezí Čech a Moravy a poznejme tajemná místa opředená různými pověstmi.

Tady byl vytesán monolit

Výlet začínáme v městysi  Mrákotíně,  který je  nedalekým rybníkům Mrzatcům  ideálním pro letní rekreaci. Vyhledávaným je i  v zimě,  kdy sem lyžaře láká nedaleká sjezdovka.  Tři sta metrů západně odtud najdeme lom, kde byl vytesán  známý monolit zdobící třetí nádvoří Hradu.

Po výstupu z autobusu spatříme starou kovárnu s letopočtem 1793, ve které dnes sídlí stylová hospůdka. Neodoláme, vejdeme dovnitř a srnčí guláš s knedlíkem přijde před výšlapem opravdu vhod.

Na náměstí si nemůžeme nevšimnout pomníku obětem první světové války. Zaujmou nás také dvě čtvercové kamenné kašny, a to  už stoupáme do kopce k původnímu gotickému kostelu svatého Jiljí ze 14. století, který byl začátkem 19. století klasicistně přestavěn.  Zastaví  se v něm svatováclavské vojsko poté, až vyjede z Blaníku bránit zemi proti nepřátelům.

Prvním osadníkem byl Mrákota

Necháme se vést modrou turistickou značkou po zpevněné komunikaci, která se po pár stech metrech změní v pěšinu. Naše kroky míří k rybníku Dolnímu Mrzatci kolem chatek,  které se v létě stávají domovem obyvatelům skautského tábora. Původně tu stávaly dvě vesnice, jejichž obyvatelé zemřeli na mor. Zůstal pouze otec Mrákota se svou dcerou. Ti opustili smutné místo a usadili se o něco jižněji, kde se jim dařilo a časem se tam usídlily i jiné rodiny. Novou ves lidé nazvali podle prvního osadníka.

Modré značky se držíme, i když přecházíme po hrázi  malebného Horního Mrzatce, a zahneme vpravo do lesa. Vystoupíme na širokou cestu, z lesa vyjdeme a nemůžeme přehlédnout odbočku vlevo. A pak už strmě stoupáme hustým porostem.  Projdeme mezi žulovými skalami do areálu hradu, jehož zbytky jsou roztroušeny mezi skalami a na žulových blocích. Nazývá se Štamberk a snad jej založil v první polovině 14. století některý ze Šternberků, působící jako úředník na znojemském hradě.  Dlouhé slávy se hrad nedočkal, za sto let jej dobyla husitská vojska. Možná jsou to jen zbytky věže a zdí, co způsobuje pocit, že je pro nás toto místo velice záhadné a tajemné.  Pod sutinami  ve skalách se prý nacházejí velká sklepení a v jednom z nich je ukrytý templářský poklad.

Jako v horské tajze

Stále se řídíme modrou značkou, která se zaklikatí po lesní pěšině, aby posléze vyústila na širokou cestu a provedla nás lomem. Širokou cestu opustíme vlevo přes louku a pak po cestě vlevo jdeme po okraji lesa a lesem,  přejdeme  lávku přes potok a už nás vítá Velký pařezitý rybník. Založil jej roku 1565 šlechtic Zachariáš z Hradce, majitel nedalekého telčského panství, na soutoku dvou potoků pro chov ryb a jako zdroj vody pro Telč.  Ve vodě se skrývají zetlelé pařezy a díky rašelině na dně nabízí rybník v létě ideální vodu ke koupání.

Celá krajina s typickou ukázkou bažinného lesního společenstva  připomíná horskou  tajgu. Na turistickém rozcestí u Javořického potoka modrou značku opustíme a necháme se vést zelenou. Stoupáme k odbočce, která nás  zavede na Míchovu skálu. Osamocený skalní útvar  se nachází 773 metrů nad mořem a je jedním z nejlépe zachovalých projevů intenzivního zvětrávání žuly v periglaciálních podmínkách čtvrtohor ve vrcholových partiích Jihlavských vrchů.  Před dvaaosmdesáti lety tu byl zastřelen poslední vlk v Jihlavských vrších.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *